Progresivní metalová formace PERSONAL SIGNET jistě není neznámým pojmem hudebním fajnšmekrům, kteří se v písních nespokojí s pěti opakujícími se akordy. Připomeňme si, čistě pro pořádek, že základy vzniku této kapely zavdal v roce 2003 kytarista Lerry, kterého si můžete pamatovat jako mainmana prog-deathových Scenery z Mohelnice. Lerry dostal zkrátka a dobře chuť vyzkoušet si přímočařejší metalovou muziku postavenou na kytarách s melodickým zpěvem.
PERSONAL SIGNET se posluchačům poprvé prezentovali v již zmíněném roce 2003 prostřednictvím tří skladbového dema „Try-Out“, které kvartet nahrál ve složení: Lerry (kytary), Pavel Stejskal vulgo Belky (bicí), Petr Šedý alias Mumlay (basa) a vokalista Peter Aristone. Už na tomto demu bylo patrné, že pánové nejsou žádní začátečníci a mohou čerpat ze svých bohatých muzikantských zkušeností.
O pět let později vychází první regulérní album „Badtime Stories“, jenž obsahovalo 10 skladeb včetně těch, které byly zaznamenány na demo prvotině. Opus získává velmi kladné recenze jak od posluchačů, tak od hudebních kritiků. Skupina začíná pilně koncertovat. V roce 2010 dochází bohužel k částečnému útlumu koncertních aktivit z důvodu pracovního vytížení bubeníka Pavla Stejskala, který získal zaměstnání ve Švýcarsku. Tato pro kapelu neradostná situace se naštěstí zlepšila už v roce následujícím, kdy o sobě PERSONAL SIGNET dávají vědět skrze EP „Wires“. Následně formace hojně koncertuje jak po klubech, tak na festivalech – včetně těch největších (Masters Of Rock, Benátská noc, Rock For People, ad.) Na další „plnotučný“ počin si fandové museli počkat až na konec roku 2014.
A tím se po krapet obsáhlejším úvodu dostáváme k recenzi aktuálního alba „Fundamental Human Instinct“. Přátelé, nebudu chodit kolem horké kaše – tohle je nefalšovaná prog-metalová lahůdka! Na albu najdeme 8 skladeb, v nichž se snoubí chytlavě aristokratické prvky art rocku s nekompromisními metalovými ataky. Pánové (kluci už to, při vší úctě, opravdu nejsou ?) předvádějí v jedné kompozici tolik rytmických zvratů, fíglů a vyhrávek, s nimiž si spousta jiných skupin (bez urážky), vystačí na polovinu alba. „Fundamental Human Instinct“ působí jako pestrobarevné hudební plátno impresionistického mistra. Ač to může znít trochu paradoxně, každá z osmi zaznamenaných písní je jiná, přesto nahrávka působí navýsost kompaktním dojmem. I z toho důvodu se dá těžko některá ze skladeb vyzdvihnout před jinou. Všechny jsou skvělé. Z muzikantů každý odvádí naprosté maximum. Zpěv Petera Aristonea mi nejvíce evokuje Steva Wilsona z Porcupine Tree (mimochodem vlivy této výtečné britské formace jsou u PERSONAL SIGNET místy hodně patrné…klidně mě nyní kamenujte ?). Lerry je mistr svého instrumentu, což bylo zřejmé již při poslechu Scenery. Je to navíc „hračička“, který své riffy, vyhrávky i sóla prohání přes nemálo krabičkových efektů. Nevyhýbá se ovšem ani klasickým instrumentálním pasážím hraným na španělku. Což kvituji s povděkem. Pavel Stejskal a Petr Šedý tvrdí muziku tak, jak se na rytmickou sekci sluší a patří, přičemž Petr občas podnikne působivý basový sólo výjezd, jenž musí potěšit srdce každého příznivce progresivních pasáží ala Steve DiGeorgio v Death. Tahle sestava si prostě sedla jako hrnec na prdel, o tom není pochyb.
Co se týče lyriky, i zde je vše bez výtek. Texty zaměřující se především na sociologické problémy současného světa, mají hlavu a patu, postrádají patos kýče.
Inu, co dodat na závěr…? Česká republika má, dle mého názoru, dvě TOP prog-kapely světového formátu. Forgotten Silence (kteří jsou progresivní zcela jiným, naprosto originálním způsobem) a PERSONAL SIGNET. Máte-li v oblibě Porcupine Tree, Dream Theater, Opeth či třeba Fates Warning, jsou pro vás mohelničtí mohykáni jasnou volbou.
„Fundamental Human Instinct“ je počin, jenž si oprávněně zaslouží maximální počet bodů.
PERSONAL SIGNET se posluchačům poprvé prezentovali v již zmíněném roce 2003 prostřednictvím tří skladbového dema „Try-Out“, které kvartet nahrál ve složení: Lerry (kytary), Pavel Stejskal vulgo Belky (bicí), Petr Šedý alias Mumlay (basa) a vokalista Peter Aristone. Už na tomto demu bylo patrné, že pánové nejsou žádní začátečníci a mohou čerpat ze svých bohatých muzikantských zkušeností.
O pět let později vychází první regulérní album „Badtime Stories“, jenž obsahovalo 10 skladeb včetně těch, které byly zaznamenány na demo prvotině. Opus získává velmi kladné recenze jak od posluchačů, tak od hudebních kritiků. Skupina začíná pilně koncertovat. V roce 2010 dochází bohužel k částečnému útlumu koncertních aktivit z důvodu pracovního vytížení bubeníka Pavla Stejskala, který získal zaměstnání ve Švýcarsku. Tato pro kapelu neradostná situace se naštěstí zlepšila už v roce následujícím, kdy o sobě PERSONAL SIGNET dávají vědět skrze EP „Wires“. Následně formace hojně koncertuje jak po klubech, tak na festivalech – včetně těch největších (Masters Of Rock, Benátská noc, Rock For People, ad.) Na další „plnotučný“ počin si fandové museli počkat až na konec roku 2014.
A tím se po krapet obsáhlejším úvodu dostáváme k recenzi aktuálního alba „Fundamental Human Instinct“. Přátelé, nebudu chodit kolem horké kaše – tohle je nefalšovaná prog-metalová lahůdka! Na albu najdeme 8 skladeb, v nichž se snoubí chytlavě aristokratické prvky art rocku s nekompromisními metalovými ataky. Pánové (kluci už to, při vší úctě, opravdu nejsou ?) předvádějí v jedné kompozici tolik rytmických zvratů, fíglů a vyhrávek, s nimiž si spousta jiných skupin (bez urážky), vystačí na polovinu alba. „Fundamental Human Instinct“ působí jako pestrobarevné hudební plátno impresionistického mistra. Ač to může znít trochu paradoxně, každá z osmi zaznamenaných písní je jiná, přesto nahrávka působí navýsost kompaktním dojmem. I z toho důvodu se dá těžko některá ze skladeb vyzdvihnout před jinou. Všechny jsou skvělé. Z muzikantů každý odvádí naprosté maximum. Zpěv Petera Aristonea mi nejvíce evokuje Steva Wilsona z Porcupine Tree (mimochodem vlivy této výtečné britské formace jsou u PERSONAL SIGNET místy hodně patrné…klidně mě nyní kamenujte ?). Lerry je mistr svého instrumentu, což bylo zřejmé již při poslechu Scenery. Je to navíc „hračička“, který své riffy, vyhrávky i sóla prohání přes nemálo krabičkových efektů. Nevyhýbá se ovšem ani klasickým instrumentálním pasážím hraným na španělku. Což kvituji s povděkem. Pavel Stejskal a Petr Šedý tvrdí muziku tak, jak se na rytmickou sekci sluší a patří, přičemž Petr občas podnikne působivý basový sólo výjezd, jenž musí potěšit srdce každého příznivce progresivních pasáží ala Steve DiGeorgio v Death. Tahle sestava si prostě sedla jako hrnec na prdel, o tom není pochyb.
Co se týče lyriky, i zde je vše bez výtek. Texty zaměřující se především na sociologické problémy současného světa, mají hlavu a patu, postrádají patos kýče.
Inu, co dodat na závěr…? Česká republika má, dle mého názoru, dvě TOP prog-kapely světového formátu. Forgotten Silence (kteří jsou progresivní zcela jiným, naprosto originálním způsobem) a PERSONAL SIGNET. Máte-li v oblibě Porcupine Tree, Dream Theater, Opeth či třeba Fates Warning, jsou pro vás mohelničtí mohykáni jasnou volbou.
„Fundamental Human Instinct“ je počin, jenž si oprávněně zaslouží maximální počet bodů.
www.personalsignet.cz
www.personalsignet.com
Autor: Radek Bubeníček
Více zde: http://www.whiplashmag.net/index.php?id=2&subid=1&rec=2380&k=2